sobota 2. května 2015

Blokovali Brno před pochodem, mysleli že je to známka punku!

Na první májový den si Dělnická strana sociální spravedlnosti a Dělnická mládež, jako již poněkolikáté, nahlásila průvod centrem Brna. Před čtyřmi lety byla situace stejná, pouze tehdejší organizátoři pochodu změnili jeho trasu a chtěli ji vést skrz ulici Cejl. Toto vyburcovalo jinou skupinu lidí, kteří se pokusili pochodu zabránit vejít na Cejl, policie tehdy pochod odklonila, blokádníky obklíčila a průvod je obešel, aby po Cejlu stejně pokračoval.

Letos měl pochod trasu nahlášenou v okruhu nám. Svobody - Masarykova - Nádražní - Benešova - Rooseveltova - Moravské nám. - Rašínova - nám. Svobody, čímž vynechali kontroverzní Cejl, nicméně i tak se znovu našla síla průvod blokovat.

Po celém městě byli již několik týdnů před akcí vylepeny letáčky "Brno blokuje" na každé sloupu, koši nebo elektrickém rozvaděči. Propagovala se "nenásilná blokáda" s cílem "Nedopustíme aby neonacisté pochodovali Brnem!". Na fejsbůkových stránkách blokády byl zveřejněn program kapel a všechno vypadalo sluníčkově.

Před 2. hodinou jsem vyrazil s kamarádem na Malinovského náměstí, kde již byly sroceny stovky blokádníků, hrálo raggae, v okolních parcích parkovaly desítky policejních vozů s posedávajícími těžkooděnci. Blokující měli připraveny transparenty a všechno vypadalo sluníčkově.

Odešli jsme na náměstí Svobody, kde jsme stihli druhou polovinu Vandasova projevu. Padaly prázdné floskule, informace vytržené z kontextu nebo hodně přitažené za vlasy, ale také pár "celospolečenských tajemství" o agentu Burešovi apod. Poté se na pódium vydali zástupci Dělnické mládeže, kteří četli nějaké papíry. Situaci sledovaly vozy INDECT inside (rozuměj dodávka s obří CCTV kamerou, satelitním internetem a pak takovou tyčí s kabelem, na jejímž vrchním konci dřímají 2 kamerky se směrovými mikrofony, každá natáčející se samostatně) a plno "tajných" policistů s vysílačkami.
Po skončení projevů se dav zorganizoval do formace, krajní a čelní místa zaujali lidé s bannery a vlajkami, za ně se zařadil zbytek. My jsme se rozhodli pokračovat dále s průvodem. Celá skupina se za doprovodu policie vydala nahlášenou trasou. Všechny vstupy do okolních uliček a ulic byly zataraseny těžkooděnci a vozy. Dělníci hulákali svá hesla a pomalu se pokračovalo přes Nádražní až na Benšovu, kde byl pochod zastaven.

1. střetnutí s blokádníky
Blokádníci se postavili přes ulici vedoucí na Malinovského náměstí a nehodlali ustoupit. Hradbu mezi nimi a námi vytvořily policejní dodávky, těžkooděnci a antikonfliktní tým udržoval obě skupiny v relativním klidu. Vandas a organizátoři blokády dávali rozhovory médiím a policisté mezitím připravili odklon pochodu na ulici Koliště. Když jsme se dali znovu do pohybu a procházeli kolem blokády, "nenásilně" nám bylo naznačováno, že jsme piče (usuzuji podle vztyčených prostředníků).

Průvod pokračoval po Kolišti, hradbu mezi parkem plným blokádníků, co utekli z obklíčení na Maliňáku, a námi tvořili jedoucí policejní vozy a v parku byli policisté na koních a se psi. Blokádníci dále vztyčovali prostředníky, řvali různé nadávky a ukazovali transparenty. Já jsem se jen usmíval a z průvodu na ně mával.

2. střetnutí s blokádníky
Zásadnější konflikt se stal v místech, kde pochod měl z Koliště zamířit skrz Moravské náměstí zpět na Svoboďák. Blokádníci se rozhodli uzavřít Koliště a donutit průvod vrátit se stejnou cestou, kterou přišli. My jsme se, v momentě kdy ze všech dodávek vyběhli těžkooděnci na Moravák, rozhodli vystoupit z průvodu a jít se na situaci podívat z druhé strany. Obešli jsme proto park zezadu od divadla a dostali se za blokádu, kam přicházali další a další davy lidí. Ve chvíli, kdy mezi stromy začali nabíhat policisté se psi, přijeli i ti na koních a celkově tam začalo být dusno a byli jsme vytlačování dál, aby mohla být vytvořena ta obranná hradba, rozhodli jsme se vrátit zpět do průvodu.
Ten se po nějaké chvíli dal znovu do pohybu, já se dal znovu do mávání a usmívání a jen jsem sledoval všechny ty známé i neznámé tváře na druhé straně, jak na mě řvou.

blokádník: "táhněte, běžte domu!"
účastnice pochodu: "a kam bych šla? já tady bydlim!"

Naši účast jsme ukončili na Joštově, kde jsem zanechal mávání a zahulákal "Nenásilný pochod".



A co si z toho odnáším?
Takzvaná "nenásilná blokáda" se zvrhla na hromady řvoucích, nadávajících a plivajících lidí srovnatelných tak akorát s fanoušky fotbalových utkání. Aniž by kdokoliv z nich něco věděl o lidech z pochodu, automaticky pro ně každý byl pleška a nácek. I když jste zrovna hodněvlasý mladík s plackou s gándžovým listem.
Pochod mi přišel mnohem méně násilný a urážlivý, než jeho blokující protistrana.
Díky blokádě netrval pochod hodinu ale asi 4, daňové poplatníky akce stála majlant (policie tu byla z Brna, Ústí, Jihlavy, Českých Budějovic a kdoví odkud ještě, měli desítky aut spalujících litry a litry nafty, lítal tu ten vrtulník, ...) a zároveň udělali pochodu obrovskou reklamu.
A nejvtipnější je, že teď všichni ti lidé spolu jezdí šalinou, chodí nakupovat stejný rohlíky v sámošce a vůbec nemají ponětí, kdo byl na které straně.
Blokádníci naprosto nechápou pojem "ústavní právo", jelikož se zařídili podle nějakého "vyššího morálního principu", což je píčovina na entou. Pochod byl nahlášen, na něj mají ústavní právo. Blokádou zabraňujete ve výkonu jejich ústavního práva. A naopak blokování řádně nahlášeného průvodu ústavním právem není. Všichni blokádníci se ten den dopustili přestupku.

Jsem rád, že jsem celý den strávil v průvodu s "neonacisty". Ne že bych souhlasil s jejich názory, ale ani jeden z nich se na mě nepodíval nijak špatně, neřekl mi ani jedno sprosté slovo, neukázal na mě ani jednoho fakáče.
Jak řekl Voltaire "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat.", a to jsem ten den dělal.
A doufám, že to dojde i těm dalším chytrým lidem z blokády. Protože ovcí se člověk nerodí, ovcí se člověk stává.

pondělí 30. ledna 2012

Svět bez copyrightu

Kopírování je přirozená vlastnost všech živých organismů a je podstatou života jako takového. Děti kopírují vlastnosti a názory od svých rodičů, jednotlivé druhy kopírují ty přednosti, které druhým umožnily přežít. Když se dostaneme až k základu života, uvědomíme si, že i samotná DNA vzniká kopírováním původního řetězce.



Kopírování tedy není nic špatného, jak se nás snaží přesvědčit různé lobbistické skupiny. Kriminalizace kopírování znamená absolutní popření stavebních kamenů života. Nyní to ale vezměme zpátky do roviny autorskoprávní. Copyright, neboli kopírovací monopol, vznikl v 18. století jako nástroj pro motivaci autorů k další tvorbě. Společnost si řekla, že aby zajistila přísun nových děl obohacujících kulturu, tak se na určitou dobu vzdá své svobody kopírování ve prospěch autora, aby autor mohl za své dílo dostat zaplaceno, a toto ho mělo motivovat k další práci a zabezpečit mu živobytí. Bohužel s nástupem technologií se začali objevovat korporace příživníků na autorech, které za propůjčení kopírovacího monopolu na dané dílo byly ochotny zprostředkovat jejich rozšíření. A právě tyto korporace dostaly výborný nápad - zajistit si dlouhodobé zisky tím, že prodlouží dobu hájení (trvání kopírovacího monopolu). Různými způsoby byla tato chtivost po penězích protlačena do legislativy jednotlivých států a začalo se s kriminalizací těch, kteří pouze praktikovali to, na co mají právo, co je jim přirozené a co je jim pod krutými tresty odpíráno.
Dnes je to dotaženo až za hranice absurdity, kopírovací monopol trvá až 70 let po autorově smrti. Takto dlouhá doba je již do očí bijícím náznakem toho, že původní záměr copyrightu byl absolutně otočen a místo motivace autorů zde máme šikanu lidí za jejich vrozenou vlastnost!

Nyní si zkuste představit, že kopírovací monopol platí pouze po dobu 10 let od vydání díla a společně se podíváme, co se může dít po uplynutí této doby. Uvidíte, že ta představa není tak složitá jak se na první pohled může zdát.
Existuje jen málo děl, která nestaví na nějakém základu a vytvářejí něco zcela nového. Příběhy knih staví na myšlenkách lidí napsaných v knihách dříve, hudba staví na hudebním stylu vymyšleným již dříve. I nakladatelství vytvářejí nové dílo - knihu - na základě cizí myšlenky (rukopisu, předlohy, originální knihy). Vše je založeno na kopírování a proto je absurdní kopírování zakazovat. Jsme ale ve světě, kde kopírování není nijak bráněno. Jako příklad použiji právě nakladatelství, aby bylo vidět, že zrušení kopírovacího monopolu může při změně zastaralých obchodních taktik nakladatelů přinést vysoký zisk.

Nakladatel si vybere předlohu - rukopis, knihu jiného vydavatelství, originál v jiném jazyce. Prvotní vklad je nula, protože může tuto předlohu jednoduše zkopírovat. A nyní začíná ta zábavná část - nakladatel dílo přeloží/upraví/udělá korekturu, graficky knihu zpracuje, vybere rozměr knihy a materiály na její výrobu. Knihu nechá vytisknout a dá do distribuce. Jiné nakladatelství tuto knihu může jednoduše vzít a přetvořit ji podle svých představ. Tímto se vytváří zdravá konkurence mezi podnikateli, ti se mohou předhánět v tom, kdo bude mít knihu zajímavější pro čtenáře - ať už překladem, grafikou, rozměrem či čímkoliv jiným.
Je to jako trh s auty - auto má jediný účel, svézt lidi. Je ale na výběr nespočet barev, kombinací, výbav, motorizací, ... Takto by se vytvořil trh s knihami, kde si každý bude moci vybrat tu variantu, která se mu nejvíce zamlouvá a samozřejmě si bude moci i vytvořit zcela vlastní kreaci. Ty nejlepší kusy budou prodány, nakladatelství vydělá. Pokud se daný kus prodávat nebude, pak někde nakladatel udělal chybu, což je ale riziko podnikání.

Na výběr bude nespočet předloh pro vydání knih a tím se obohatí trh a hlavně, obohatí se tím kultura společnosti - přínosem nových děl, a tím je splněn původní zájem společnosti. Vidíte? Obešlo se to bez represí, postihů, bez kopírovacích monopolů a kriminalizace.

neděle 29. ledna 2012

postřeh - USA a duševní vlastnictví

Na internetu právě začal kolovat článek, ve kterém se píše o zveřejnění poptávky FBI po aplikaci na sběr dat ze sociálních sítí. Jednou z tezí, které dokument poptávky obsahuje, je tato:
"Informace zveřejněné na webových stránkách sociálních médií jsou veřejně přístupné a dobrovolně vytvořené. Možnost neposkytnout tuto informaci existovala tedy předtím, než uživatel tuto informaci publikoval."
Zdroj: http://datarama.aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=730713


Na jednu stranu se USA a tedy FBI snaží bojovat za ochranu tzv. duševního vlastnictví, nicméně touto oficiálně zveřejněnou větou FBI potvrzuje to, co Pirátská strana říká již dávno.
Myšlenku opravdu lze vlastnit a chránit jen ve vlastní hlavě, protože tam vám nikdo nevidí. Jak ji jednou vypustíte ven, ať už ústy, na papíře, nebo jinak, pak už ji můžete chránit jen za pomoci represe. Duševní vlastnictví je umělý konstrukt, fakticky nic takového existovat nemůže. 


 Jak je vidět, tak i vysoce postavené bezpečnostní složky nemají jasno v tom, co požadují. A takovým lidem máme věřit?

neděle 22. ledna 2012

Kopie zabíjí hudbu? Ale kdeže!

V tomto příspěvku hodlám reagovat na část rozhovoru z Hospodářských Novin se zpěvákem Danem Bártou.
HN: Je důsledkem pirátství, že musíte víc koncertovat nebo si říkat o vyšší honoráře?
Stačí se podívat, jak často dnes v Česku hrají velké zahraniční hvězdy. Mezi lety 1989-1995 se dělo máloco, ale dnes už jsme si zvykli, že takový Tom Jones u nás hraje téměř každý rok, i v Brně nebo Ostravě, což dřív nebylo. Všichni, od menších kapel typu Rubiano, Lanugo nebo Květy, až po ty, co kdysi měli milionové prodeje, dnes musí rok co rok vyrážet na turné a mastit. Dokonce i nějaký ten Zbyněk Drda, vítěz jednoho z kol Superstar, prodal své prvotiny zoufalých dva a půl tisíce kusů, a kde je mu dnes konec ví akorát jeho maminka a tatínek.
Že v České republice už po x-té koncertuje Sting nebo že sem přijede hrát Sade je možné jen proto, jak se s pirátstvím v posledním desetiletí roztrhl pytel. Respektive, jak velice, velice poklesly příjmy z prodeje nahrávek. Stojí za povšimnutí, že téměř každý dnes nahrává a publikuje na své vlastní triko, čímž pádem ztratila ideologie pirátské lodi dost důležitý vítr do plachet.

Po přečtení tohoto úryvku musí každý člověk uznat, že pan Bárta je příkladem komerčního umělce. On totiž nedělá hudbu pro lidi ale pouze, aby si namastil kapsu. A to je v rozporu s morálkou kultury, která je už od počátků lidstva. Pojem "kultura" krásně definuje encyklopedie Wikipedia:
Kultura tedy zahrnuje všechno to, s čím se člověk nerodí, ale
  • co se musí naučit, aby se stal platným členem své společnosti;
  • co sám většinou nevytváří, nýbrž přejímá od starších;
  • co je spíše kolektivním a často anonymním, nastřádaným dílem mnoha generací;
  • co se udržuje tím, že se o to lidé starají a pečují;
  • co dané společenství spojuje a zároveň odlišuje od jiných.
V tomto širokém významu je kultura nezbytnou podmínkou lidského života ve společnosti...

Kultura je tedy fenomén, který má za následek obohacení společnosti a díla se mají tvořit právě proto, aby se mohla do kultury zařadit. Hudba samozřejmě do kultury patří, v pravěku lidé vytvářeli primitivní hudební nástroje, aby hudbou obohatili svoji společnost a dnes je tomu nejinak. Nicméně hudebníci, jenž podlehli lobbistickým tlachům a nyní nechtějí pochopit význam pojmu kultura, nemohou být zařazeni do kulturního dědictví naší společnosti, protože jí nepřináší žádný užitek ale pouze na ní parazitují.

V útržku rozhovoru se dočítám, že Tom Jones u nás hraje téměř každý rok, i v Brně nebo Ostravě, což dřív nebylo, stejně je tomu tak s koncertováním Stinga nebo Sade, a Bárta zmiňuje, že je to kvůli pirátství, protože se snížily zisky z prodeje. Ale právě toto je hlavní smysl celé hudební kultury, posluchači baží po tom vidět svého zpěváckého idola na vlastní oči a zpěvák, chce-li být uznávaný a oblíbený, nesmí udělat 3 koncerty za rok, z toho 2 v New Yorku. Musí vyjet mezi lidi, mezi své fanoušky, mezi ty, kteří mu vydělali na chleba a nájem. Autor nemůže být uznávaný a oblíbený, pokud vydá 3 CD a ze zisku pak hodlá žít celý život, protože mu to kopírovací monopol zabezpečuje.

Právě kopírování a snižování zisků z prodeje alb, ze kterých stejně většinu sežerou prostředníci (nahrávací společnosti, výběrčí výpalného OSA, Intergram), donutí autory jednat: vytvářet nové písně, častěji koncertovat.

Kopírování odráží potřeby a nároky společnosti. Lidé nechtějí platit za komerční alba, na kterých je zaujmou pouze 2 písničky, protože zbytek byl nahrán a vyroben jen proto, že se muselo zaplácnout místo na placce, z toho většinou je ještě jedna píseň hit, uvedený dříve. Lidé chtějí pouze Best of verze ale s novými skladbami. Chtějí si poskládat vlastní album z hitů kapely a zaplatit pouze za to, co chtějí slyšet. To, že CD a DVD jako média, jsou již zastaralá a nikým nechtěná je záležitost jiné diskuze. Požadavkem jedince je: mít to, co chci, kdy chci a v takové podobě, v jaké chci - za to rád zaplatím. Nikdo si nepřeje žít v diktatuře tvořené zákony, které podporují nahrávací společnosti a jejich kopírovací monopol.

Pane Bárto, jste můj oblíbený autor, vaše písně mám velmi rád. Mám koupené 2 první alba vaší kapely na kazetách ale ostatní vaši tvorbu jsem stáhl. A po přečtení vašeho rozhovoru se za to nestydím a přiznám se k tomu, že právě tyto výroky vašeho smýšlení mě utvrdily v tom, že za vaši tvorbu již nechci utratit ani korunu - ani za alba, ani za vstupenky na koncerty. Jste komerční autor, který hodlá vydělávat pouze na pár hitech, a posluchači, mezi které patřím, jsou pro vás spotřební zboží. Jenže si musíte uvědomit, že to právě my jsme ti, kteří vás živí. Posluchači zmizí a vy umřete v kobce sám se svým kopírovacím monopolem. Probuďte se!